Jedna myšlenka napříč systémem
Präsens (líbí se)
Ich mag Schokolade. (mám rád)
Präsens + Inf. (řídké)
Ich mag es nicht sagen. (nerad to říkám)
Präteritum
Ich mochte den Film. (líbil se mi ten film)
Perfekt
Ich habe ihn gemocht. (měl jsem ho rád)
Konjunktiv II möchte
Ich möchte einen Kaffee. (chtěl bych kávu)
Konj. K1 (přání)
Möge er glücklich sein. (kéž je šťastný)
Použití (bez imperativu)
— (modální slovesa nemají v standardu imperativ)
- mögen + přímý předmět = mít rád: Ich mag Kaffee. / Sie mag ihre Arbeit.
- mögen + Infinitiv (řídké, mírně knižní): Ich mag ihn nicht sehen (nechci ho vidět).
- **möchte + Infinitiv = zdvořilé přání „chtěl bych":** Ich möchte einen Kaffee. Toto je v moderní němčině mnohem častější než wollen v přítomnosti.
- Konjunktiv I möge se používá v přáních a nepřímé řeči: Möge er lange leben! (Kéž dlouho žije.)
- Perfekt při modálním použití: Ersatzinfinitiv (bare Infinitiv místo Partizipu): Ich habe ihn nicht sehen mögen.
Související jazykové karty:
F-02.03 VOULOIR (voudrais) · I-02.03 VOLERE · D-02.05 WOLLEN
⚠ **möchte × wollen**: möchte je zdvořilé („chtěl bych"), wollen je direktivní („chci"). Restaurace: „Ich möchte …" (zdvořile); „Ich will …" ostří a hraničí s hrubostí.
⚠ V přítomnosti Präsens znamená mögen „mít rád" (líbí se): Ich mag ihn = mám ho rád. Nezaměňujte s möchte = chtěl bych.
⚠ Perfektum gemocht je vzácné pro „mít rád (v minulosti)" — typicky nahrazeno Präteritem mochte. Perfekt s Ersatzinfinitiv (habe mögen) je řídký a knižní.
⚠ Kmen v Präteritu a Partizipu II se z g mění na cht (mochte, gemocht) — jde o důsledek historické zvukové změny, ne o novodobou nepravidelnost.
Vizuální legenda
mögen a jeho tvary (včetně möchte)
pomocné haben (Perfekt, Plusquamperfekt, K II)
werden / würde (Futur, opisný K II)
osobní koncovka
zcela nepravidelný tvar
Výslovnost: mögen [ˈmøːɡn̩], mag [maːk], mochte [ˈmɔxtə], möchte [ˈmœçtə], gemocht [ɡəˈmɔxt]