Impératif a použití
dois ! · devons ! · devez ! (imperativ vzácný)
- devoir + infinitiv = muset, mít povinnost: Je dois partir maintenant.
- devoir + inf. v conditionnel = měl by, mělo by: Tu devrais lire ce livre.
- devoir + inf. v conditionnel passé = měl by(l): J'aurais dû venir plus tôt.
- devoir + přímý předmět = dlužit (peníze, laskavost): Je te dois cent euros.
Související jazykové karty:
D-02.02 MÜSSEN · I-02.02 DOVERE · L-02.02 DEBĒRE · F-02.05 FALLOIR
⚠ Participium `dû` má v mužském singuláru cirkumflex (dû), aby se odlišilo od členu `du` (partitiv, mužské + jednotné). Ženský a plurál cirkumflex nemají: due, dus, dues.
⚠ devoir vyjadřuje **subjektivní povinnost** či **domněnku** (musí být, asi je); pro **objektivní nutnost** (je nutné, aby …) se používá neosobní `il faut` — viz F-02.05 FALLOIR.
⚠ Nezaměňovat conditionnel `je devrais` (měl bych, doporučení / povinnost) s conditionnel `je pourrais` (mohl bych, možnost).
Vizuální legenda
devoir a jeho tvary
pomocné avoir ve složených časech
osobní koncovka
zcela nepravidelný tvar
Výslovnost: devoir [dəvwaʁ], dû [dy], due [dy], devant [dəvɑ̃]