Jedna myšlenka napříč systémem
Présent
Il faut partir. (je nutné odejít)
Imparfait
Il fallait partir. (bylo nutné odejít)
Passé composé
Il a fallu partir. (muselo se odejít)
Conditionnel
Il faudrait partir. (muselo by se odejít)
Subjonctif
avant qu'il ne faille partir (než bude nutné odejít)
Použití (neosobní!)
— (neosobní sloveso; nemá imperativ ani infinitivní vazbu se subjektem)
- il faut + infinitiv = je nutné + inf.: Il faut partir.
- il faut + que + subjonctif = je nutné, aby …: Il faut que tu partes.
- il faut + přímý předmět = je zapotřebí: Il faut du pain.
- il faut + osobní zájmeno + inf. = odpovídá českému "muset" s podmětem: Il me faut partir (musím odejít) — alternativně Je dois partir.
- il ne faut pas + inf. = nesmí se: Il ne faut pas fumer ici.
Související jazykové karty:
D-02.02 MÜSSEN (v neosobním významu es muss) · I-02.05 BISOGNARE · F-02.02 DEVOIR (osobní varianta)
⚠ Falloir se konjuguje POUZE ve 3. osobě singuláru s prázdným zájmenem `il`. Nelze říct *je faux, *tu faux atd. — pro osobní vyjádření nutnosti se používá devoir.
⚠ Ne má participium présent ani gérondif — jde o neosobní sloveso a takové tvary by neměly srozumitelný podmět.
⚠ il faut × il doit: `il faut` vyjadřuje obecnou nutnost (je nutné, aby), `il doit` je 3sg slovesa devoir a znamená subjektivní povinnost (má povinnost / je zřejmě). Nezaměňujte.
⚠ V neformálních konstrukcích s dativem: „Il me faut du café" = potřebuji kávu (dativní zájmeno bere roli experiencera).
Vizuální legenda
falloir a jeho tvary
pomocné avoir ve složených časech (jen 3sg)
osobní koncovka
zcela nepravidelný tvar
Výslovnost: falloir [falwaʁ], faut [fo], fallait [falɛ], faille [faj], faudra [fodʁa]