Impératif a použití
veux ! · voulons ! · voulez ! (vzácné) | zdvořilost: veuille ! · veuillons ! · veuillez !
- vouloir + infinitiv = chtít něco udělat: Je veux partir.
- vouloir + přímý předmět = chtít věc: Je veux un café.
- conditionnel `voudrais` = zdvořilá žádost: Je voudrais un café, s'il vous plaît.
- veuillez + inf. je standardní zdvořilostní imperativ ve formální komunikaci: Veuillez trouver ci-joint …
- en vouloir à qn = mít někomu za zlé: Je ne t'en veux pas.
Související jazykové karty:
D-02.03 WOLLEN · I-02.03 VOLERE · L-02.03 VELLE · F-02.01 POUVOIR
⚠ Vouloir má dvě sady imperativu: běžné `veux/voulons/voulez` se používá málo (často jako výtka); standardní zdvořilostní forma je `veuille/veuillons/veuillez`, odvozená ze subjonctivu.
⚠ 1sg + 2sg + 3sg + 3pl mají kmen s dvojhláskou `veu-/veul-` (veux/veut/veulent), 1pl + 2pl mají `voul-` (voulons/voulez). Passé simple a subjonctif imparfait naopak celé s `voul-`.
⚠ Nezaměňovat `voudrais` (conditionnel — zdvořilost) s `voulais` (imparfait — trvající chtění v minulosti).
Vizuální legenda
vouloir a jeho tvary
pomocné avoir ve složených časech
osobní koncovka
zcela nepravidelný tvar
Výslovnost: vouloir [vulwaʁ], voulu [vuly], veux [vø], veut [vø], veulent [vœl]